Stopem po světě
  • Domů
  • Moje cesty
    • Stopem po Íránu Z Tbilisi do Prahy Autostop d’Italia Cestování v Česku Do Barcelony a zpět Na Balkán Ostatní
      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Esfahánu přišel o peněženku

      17. 3. 2019

      Stopem po Íránu

      Učil jsem v íránské školce

      14. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      První dojmy z Íránu

      3. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Ázerbájdžánu pašoval drogy

      6. 8. 2018

      Stopem po Íránu

      Stopování v Evropě? Nuda. Co třeba Írán?

      24. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jedu domů, oni do neznáma

      14. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Skvělí Turci a špatnej kebab

      7. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem pracoval v hostelu

      13. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem byl offline v Tbilisi

      7. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Grilování v kostele a gruzínská pohostinnost

      30. 5. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Prokletá letiště a úchyl

      27. 5. 2018

      Autostop d’Italia

      Ze stopaře hrdinou!

      6. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Italové a jejich stávky

      4. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Odvrácená strana Říma

      3. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Mek(k)áč cestovatelů

      21. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Do třetice všeho… ukradeného

      17. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem byl osamělý

      14. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem poprvé spal v hamace

      5. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem v policejním autě

      9. 4. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem k volbám

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Jak jsem našel své druhé já

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Svezu tě, když mi pohlídáš děti

      2. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Prstem se na stopaře neukazuje!

      1. 3. 2018

      Do Barcelony a zpět

      Moje stopovací poprvé

      20. 2. 2018

      Na Balkán

      Vagabund na Balkáně

      5. 5. 2019

      Na Balkán

      Jak mi Poláci zachránili v Makedonii zadek

      9. 4. 2019

      Na Balkán

      Ahoj, jsem Lukáš, opravář kamionů

      7. 4. 2019

      Ostatní

      Se zápalem plic po Maroku

      23. 4. 2018

  • Jak stopovat
  • O mně

Stopem po světě

  • Domů
  • Moje cesty
    • Stopem po Íránu Z Tbilisi do Prahy Autostop d’Italia Cestování v Česku Do Barcelony a zpět Na Balkán Ostatní
      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Esfahánu přišel o peněženku

      17. 3. 2019

      Stopem po Íránu

      Učil jsem v íránské školce

      14. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      První dojmy z Íránu

      3. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Ázerbájdžánu pašoval drogy

      6. 8. 2018

      Stopem po Íránu

      Stopování v Evropě? Nuda. Co třeba Írán?

      24. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jedu domů, oni do neznáma

      14. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Skvělí Turci a špatnej kebab

      7. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem pracoval v hostelu

      13. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem byl offline v Tbilisi

      7. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Grilování v kostele a gruzínská pohostinnost

      30. 5. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Prokletá letiště a úchyl

      27. 5. 2018

      Autostop d’Italia

      Ze stopaře hrdinou!

      6. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Italové a jejich stávky

      4. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Odvrácená strana Říma

      3. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Mek(k)áč cestovatelů

      21. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Do třetice všeho… ukradeného

      17. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem byl osamělý

      14. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem poprvé spal v hamace

      5. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem v policejním autě

      9. 4. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem k volbám

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Jak jsem našel své druhé já

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Svezu tě, když mi pohlídáš děti

      2. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Prstem se na stopaře neukazuje!

      1. 3. 2018

      Do Barcelony a zpět

      Moje stopovací poprvé

      20. 2. 2018

      Na Balkán

      Vagabund na Balkáně

      5. 5. 2019

      Na Balkán

      Jak mi Poláci zachránili v Makedonii zadek

      9. 4. 2019

      Na Balkán

      Ahoj, jsem Lukáš, opravář kamionů

      7. 4. 2019

      Ostatní

      Se zápalem plic po Maroku

      23. 4. 2018

  • Jak stopovat
  • O mně
Stopem po Íránu

Učil jsem v íránské školce

od Lukáš Fabiánek 14. 11. 2018
od Lukáš Fabiánek 14. 11. 2018 0 komentář

Jelikož jsem si nechával Teherán až na konec mé cesty, tak jsem se v něm nezdržel moc dlouho. Stihl jsem jen potkat jednoho Čecha na hostelu a koupit si letenku ze Šírázu do Teheránu, abych ušetřil několik dní a mohl si ke konci cesty víc užít Írán.

Měl jsem tedy plán, což mě trochu svazovalo, ale na druhou stranu mi bylo jasné, že ze Šírázu bych jel zpátky stopem minimálně 2 dny. Díky letu jsem si mohl užívat Írán o něco déle a to u mě tento závazek zase vyvažovalo.

Stopování je v Íránu vážně jednoduché, akorát spousta řidičů často volí pomalejší a hlavně neplacenou silnici, která se line podél dálnice a sem tam odbočí k přilehlým městům. Proto je tam cestování dost pomalé. Ale ani na dálnicích to není žádná sláva. Snad s žádným řidičem jsem nejel víc jak 110 Km/h.

Do Isfahánu jsem dojel těsně po setmění a v jedné kavárně, kde jsem se připojil na internet, jsem potkal dvě ženy, které byly zvědavé a vyptávaly se, odkud jsem, co dělám v Íránu apod. Na oplátku jsem se vyptával zase já jich. Byly to učitelky angličtiny ve školce. Jedna z nich byla přímo zakladatelka a ředitelka té školky. Vykládaly mi, jak překonaly spousty problémů s úřady, protože se snaží učit moderními metodami, které nebyly úplně tak “Iran friendly”. To mě velmi zaujalo, tak jsem se hned nabídl, že bych mohl dětem udělat přednášku o České republice a tradicích u nás. Moje nové kamarádky byly tak nadšené, že trvaly na tom, že mě zavezou až před dům Bahar, kterou jsem poznal přes Couchsurfing a měl jsem u ní bydlet.

U Bahar jsem se potkal s dalším Čechem. Jmenoval se Jiří. Tedy… spíš “Džiri”, protože jeho jméno bylo pro Íránce těžko vyslovitelné. To moje ostatně taky. Nejčastěji mě oslovovali “Lukóse”.

Ten pocit když spíte u cizí holky v Íránu a něco vám v noci začne olizovat ruku. K nezaplacení. Na vše ostatní je tu Mastercard. Vlastně kvůli sankcím není.

PS. Byla to její kočka.

— Lukáš Fabiánek (@LukasFabianek) November 26, 2017

Společně jsme pak šli na grilovací párty ke kamarádům naší hostitelky, kde jsme úplnou náhodou potkali dalšího Čecha, který mi byl už od počátku velmi povědomý. Po chvíli jsem si vzpomněl. Byl to chlápek, který se mnou čekal v Praze na ambasádě, kde jsme si vyřizovali víza. Šance, potkat se v tak velké zemi jako je Írán, v jednom městě a ve stejný den, se musí rovnat snad výhře v loterii. Během 3 dnů jsem tedy potkal 3 Čechy, toho posledního, aby nás bylo dohromady pět, jsem ale už nenašel. I přesto jsem si připadal jako v Chorvatsku. Všude samí Češi. Aspoň že ti Poláci tam nebyli.

Íránec: I can speak Czech.
Já: So try this: Tři sta třicet tři stříbrných stříkaček…
Íránec: Ty pičo!

— Lukáš Fabiánek (@LukasFabianek) November 27, 2017

Možnost učit děti ve školce mě postavila před volbu, zda pokračovat do dalšího města nebo zůstat v Isfahánu déle. Rozhodování mi trvalo vlastně jen chvíli. Zůstal jsem a nechal si letenku ze Šírázu propadnout. Vlastně jsem to tak nějak věděl, že k tomu dojde. To, že si nedělám plány má nějaký důvod a tím je možnost, rozhodovat se za pochodu, co budu dělat a co ne. Nemít totiž plán, je nejlepší věc, co můžete při cestování udělat.

Ve školce to bylo úžasné. Děti třeba strašně zajímalo, odkud jsem, akorát vůbec neměly ponětí o existenci nějaké Evropy, natož České republiky, takže jsem se domluvil s učitelkou, která překládala, aby jim řekla, že jsem z jiného světa. Neměli totiž nikde žádnou mapu světa, kde bych jim naši malou zemičku ukázal. Když jsem jim pak persky řekl, že miluju jídlo Fesendžán, byly moje. Stihl jsem je ještě naučit pár anglických slovíček a procvičit si s nimi to, co už uměly. Jejich úroveň angličtiny ale byla založena jen na větách, které se natvrdo naučily, ale chápaly alespoň, kdy je říkat. Do každé třídy jsem tedy přišel za bouřlivého “Héééélou, hau áááááár jůůů”. Moc jsme si tedy nepokecali.

Učení skončilo a přišel čas si hrát na dvorku
Esfahán
0 komentář
1
FacebookTwitterGoogle +Pinterest
Lukáš Fabiánek

Jsem malý dobrodruh s velkými plány. Často o nich jen mluvím, ale když je začnu už realizovat, tak to stojí za to. Většinou jezdím stopem a snažím se spíše cestovat do zemí, které jsou kulturně odlišné od té naší nebo evropských obecně. A ještě něco... Ananas na pizzu patří!

předchozí článek
První dojmy z Íránu
následující článek
Jak jsem v Esfahánu přišel o peněženku

Zanechte komentář Zrušit odpověď

Uložit moje údaje pro příští použití komentářů.

O mně

O mně

Lukáš Fabiánek

Jednou jsem chtěl zažít dobrodružství, tak jsem zkusil stopování. No a teď tak jezdím skoro po celém světě.

Zůstaň v kontaktu

Facebook Twitter Instagram Youtube Wechat

Moje cesty

  • Ostatní
  • Do Barcelony a zpět
  • Na Balkán
  • Cestování v Česku
  • Autostop d'Italia
  • Z Tbilisi do Prahy
  • Stopem po Íránu

Nejčtenější

  • 1

    Odvrácená strana Říma

    3. 4. 2018
  • 2

    Stopem v policejním autě

    9. 4. 2018
  • 3

    Mek(k)áč cestovatelů

    21. 3. 2018
  • 4

    Jak jsem pracoval v hostelu

    13. 6. 2018
  • 5

    Se zápalem plic po Maroku

    23. 4. 2018

Destinace

Baku Barcelona Berlín Bratislava Brno Bělehrad Chefchaouen Chiatura Esfahán Fez Florencie graz Istanbul Kutaisi Lago di Garda Larnaca Marrákeš Milán Monako Neapol Ohrid Padova Pisa Podgorica Praha Radožda Samsun Sarajevo Shkodër Skopje Svitavy Tabríz Tbilisi Teherán Tiranë Unkovice Varšava Vídeň Záhřeb Řím

Hledat na webu

Sleduj moje cesty na Instagramu!

No images found!
Try some other hashtag or username
  • Facebook
  • Twitter
  • Instagram
  • Youtube
  • Email

Zpátky nahoru

Další příběhyx

Mek(k)áč cestovatelů

21. 3. 2018

Prokletá letiště a úchyl

27. 5. 2018

Svezu tě, když mi pohlídáš děti

2. 3. 2018