Stopem po světě
  • Domů
  • Moje cesty
    • Stopem po Íránu Z Tbilisi do Prahy Autostop d’Italia Cestování v Česku Do Barcelony a zpět Na Balkán Ostatní
      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Esfahánu přišel o peněženku

      17. 3. 2019

      Stopem po Íránu

      Učil jsem v íránské školce

      14. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      První dojmy z Íránu

      3. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Ázerbájdžánu pašoval drogy

      6. 8. 2018

      Stopem po Íránu

      Stopování v Evropě? Nuda. Co třeba Írán?

      24. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jedu domů, oni do neznáma

      14. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Skvělí Turci a špatnej kebab

      7. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem pracoval v hostelu

      13. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem byl offline v Tbilisi

      7. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Grilování v kostele a gruzínská pohostinnost

      30. 5. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Prokletá letiště a úchyl

      27. 5. 2018

      Autostop d’Italia

      Ze stopaře hrdinou!

      6. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Italové a jejich stávky

      4. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Odvrácená strana Říma

      3. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Mek(k)áč cestovatelů

      21. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Do třetice všeho… ukradeného

      17. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem byl osamělý

      14. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem poprvé spal v hamace

      5. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem v policejním autě

      9. 4. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem k volbám

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Jak jsem našel své druhé já

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Svezu tě, když mi pohlídáš děti

      2. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Prstem se na stopaře neukazuje!

      1. 3. 2018

      Do Barcelony a zpět

      Moje stopovací poprvé

      20. 2. 2018

      Na Balkán

      Vagabund na Balkáně

      5. 5. 2019

      Na Balkán

      Jak mi Poláci zachránili v Makedonii zadek

      9. 4. 2019

      Na Balkán

      Ahoj, jsem Lukáš, opravář kamionů

      7. 4. 2019

      Ostatní

      Se zápalem plic po Maroku

      23. 4. 2018

  • Jak stopovat
  • O mně

Stopem po světě

  • Domů
  • Moje cesty
    • Stopem po Íránu Z Tbilisi do Prahy Autostop d’Italia Cestování v Česku Do Barcelony a zpět Na Balkán Ostatní
      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Esfahánu přišel o peněženku

      17. 3. 2019

      Stopem po Íránu

      Učil jsem v íránské školce

      14. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      První dojmy z Íránu

      3. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Ázerbájdžánu pašoval drogy

      6. 8. 2018

      Stopem po Íránu

      Stopování v Evropě? Nuda. Co třeba Írán?

      24. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jedu domů, oni do neznáma

      14. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Skvělí Turci a špatnej kebab

      7. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem pracoval v hostelu

      13. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem byl offline v Tbilisi

      7. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Grilování v kostele a gruzínská pohostinnost

      30. 5. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Prokletá letiště a úchyl

      27. 5. 2018

      Autostop d’Italia

      Ze stopaře hrdinou!

      6. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Italové a jejich stávky

      4. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Odvrácená strana Říma

      3. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Mek(k)áč cestovatelů

      21. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Do třetice všeho… ukradeného

      17. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem byl osamělý

      14. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem poprvé spal v hamace

      5. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem v policejním autě

      9. 4. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem k volbám

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Jak jsem našel své druhé já

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Svezu tě, když mi pohlídáš děti

      2. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Prstem se na stopaře neukazuje!

      1. 3. 2018

      Do Barcelony a zpět

      Moje stopovací poprvé

      20. 2. 2018

      Na Balkán

      Vagabund na Balkáně

      5. 5. 2019

      Na Balkán

      Jak mi Poláci zachránili v Makedonii zadek

      9. 4. 2019

      Na Balkán

      Ahoj, jsem Lukáš, opravář kamionů

      7. 4. 2019

      Ostatní

      Se zápalem plic po Maroku

      23. 4. 2018

  • Jak stopovat
  • O mně
Z Tbilisi do Prahy

Jak jsem byl offline v Tbilisi

od Lukáš Fabiánek 7. 6. 2018
od Lukáš Fabiánek 7. 6. 2018 0 komentář

Krátce po příjezdu do Tbilisi odešel můj telefon do Křemíkového nebe. Musel jsem tedy vyřešit, co dál. Stát se novodobým Kerouacem a jezdit všude na punk nebo si v Tbilisi koupit nový?

Nakonec jsem se rozhodl, že si v Gruzii koupím nějaký levný krám, abych měl alespoň internet a mapy. Za něco málo přes 1000 českých korun jsem si na černém trhu pořídil kopii Samsungu ze SAE. Po chvíli používání jsem zjistil, že při továrním nastavení má asi tak 3 MB volné paměti a nefunguje mu WiFi. Šel jsem telefon tedy vrátit.

Rusky mluvící prodavačka chvíli předstírala, že mě nezná a moje mávání dokladem o koupi ignorovala. Vytrvalost se mi ale vyplatila. Rozhodla se, že mě vezme za člověkem, který se jmenoval “Pragramist”. Vešli jsme do jiného obchodu a táhla mě na půdu. Říkal jsem si, že s jejími 150 cm výšky se nemusím bát. Nahoře ale seděl v obrovském křesle tlustý člověk a kolem něj stáli dva bodyguardi. Jo tak tady už šanci nemám. 

Onen “Pragramist” byl majitel všech obchodů s telefony na tržišti, kde jsem byl (těch obchodů bylo asi 20 vedle sebe a každý měl jiné ceny) a zároveň odemykal všechny kradené telefony a resetoval je do továrního nastavení. Uměl dobře anglicky, takže jsem mu vysvětlil situaci a on mi nabídl stejný telefon, ale jiný kus. Já chtěl zpátky peníze. Ty mi vrátil, až když jsem začal hrozit policií. Tedy vrátil mi jen 70% ceny, protože jsem ho prý obral o čas a ten něco stojí. Chtěl jsem protestovat, ale pohled jeho bodyguardů mně připomněl, že jsem si vlastně chtěl ještě něco zařídit ve městě a šel jsem radši pryč.

Po této zkušenosti jsem nabyl dojmu, že ostatní levné telefony budou to samé a řekl si, že budu cestovat offline. Bez navigace, internetu a možnosti zavolat si pomoc. Ale taky bez možnosti si něco vyfotit. Všechny tyhle problémy se ale nakonec ukázaly jako přínosné. 

Absence telefonu totiž funguje jako skvělý způsob, jak s někým navázat konverzaci. Vždycky když jsem chtěl něco vyfotografovat, počkal jsem si až kolem půjde někdo s lepším telefonem a zeptal se, zda mi danou věc vyfotí a pošle na e-mail. Nikdy mě neodmítli, ale fotky mám  jen od pár lidí, protože ti co neměli data, to většinou zapomněli poslat. Navíc pokud jsem se ptal Gruzínců, často jsme skončili někde na drinku. Podobně to probíhalo, když jsem se zeptal místních, jestli neví o nějaké internetové kavárně. V polovině případů jsem skončil u nich doma na kořalce a víně. Kolikrát na ten internet ani nedošlo.

Taky jsem si koupil bloček a tužku, kam jsem si psal všechny kontakty, poznámky, adresy, místa apod. A protože občas kolem nebyl nikdo s telefonem, tak jsem místo fotek psal básničky. Pár publikovatelných si můžete přečíst.

Kráska

Viděl jsem ji na ulici
Stála tam jak na výstavce
bílou ladnou krasavici
smějící se na mě sladce 

I když ji vidím poprvé 
vím, že ji znám už od mlada 
takové křivky stylové 
může mít jen auto Lada 

Bez mobilu

Rozbil se mi mobil,
bez něj sem jak debil
Kolik je? To nevím!
Kde jsem? Někde vězím!

Avšak zjistil jsem to
že bez něj jde všecko
Dá se bez něj i žít
stačí odvahu mít

Ptát se více lidí
co vše ví a vidí
jdu cestou slepýše
ve stavu bez tíže

Tbilisi

V dálné zemi Sakartvelo 
se hejno orlů uvařilo 
v horké vodě matky země 
skonalo živočišné sémě  

Páni orlů moc nesmutnili 
a hned zde lázně postavili 
Velké město tady dnes leží 
Matka Gruzie ho z vrchu střeží

Matka Gruzie

Zpětně hodnotím absenci telefonu jako to nejlepší, co se mi za tento výlet stalo. Bylo to těžké. Zvlášť třeba hledání levného hostelu v neznámých městech, navigace na místa, kde stopovat nebo se s někým domlouvat. Na druhou stranu mi to dost otevřelo oči, a taky jsem si vyzkoušel trochu oldschool způsob cestování. A bylo to super.

Tbilisi
0 komentář
2
FacebookTwitterGoogle +Pinterest
Lukáš Fabiánek

Jsem malý dobrodruh s velkými plány. Často o nich jen mluvím, ale když je začnu už realizovat, tak to stojí za to. Většinou jezdím stopem a snažím se spíše cestovat do zemí, které jsou kulturně odlišné od té naší nebo evropských obecně. A ještě něco... Ananas na pizzu patří!

předchozí článek
Grilování v kostele a gruzínská pohostinnost
následující článek
Jak jsem pracoval v hostelu

Zanechte komentář Zrušit odpověď

Uložit moje údaje pro příští použití komentářů.

O mně

O mně

Lukáš Fabiánek

Jednou jsem chtěl zažít dobrodružství, tak jsem zkusil stopování. No a teď tak jezdím skoro po celém světě.

Zůstaň v kontaktu

Facebook Twitter Instagram Youtube Wechat

Moje cesty

  • Ostatní
  • Do Barcelony a zpět
  • Na Balkán
  • Cestování v Česku
  • Autostop d'Italia
  • Z Tbilisi do Prahy
  • Stopem po Íránu

Nejčtenější

  • 1

    Odvrácená strana Říma

    3. 4. 2018
  • 2

    Stopem v policejním autě

    9. 4. 2018
  • 3

    Mek(k)áč cestovatelů

    21. 3. 2018
  • 4

    Jak jsem pracoval v hostelu

    13. 6. 2018
  • 5

    Se zápalem plic po Maroku

    23. 4. 2018

Destinace

Baku Barcelona Berlín Bratislava Brno Bělehrad Chefchaouen Chiatura Esfahán Fez Florencie graz Istanbul Kutaisi Lago di Garda Larnaca Marrákeš Milán Monako Neapol Ohrid Padova Pisa Podgorica Praha Radožda Samsun Sarajevo Shkodër Skopje Svitavy Tabríz Tbilisi Teherán Tiranë Unkovice Varšava Vídeň Záhřeb Řím

Hledat na webu

Sleduj moje cesty na Instagramu!

No images found!
Try some other hashtag or username
  • Facebook
  • Twitter
  • Instagram
  • Youtube
  • Email

Zpátky nahoru

Další příběhyx

Stopem v policejním autě

9. 4. 2018

Ahoj, jsem Lukáš, opravář kamionů

7. 4. 2019

Učil jsem v íránské školce

14. 11. 2018