Stopem po světě
  • Domů
  • Moje cesty
    • Stopem po Íránu Z Tbilisi do Prahy Autostop d’Italia Cestování v Česku Do Barcelony a zpět Na Balkán Ostatní
      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Esfahánu přišel o peněženku

      17. 3. 2019

      Stopem po Íránu

      Učil jsem v íránské školce

      14. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      První dojmy z Íránu

      3. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Ázerbájdžánu pašoval drogy

      6. 8. 2018

      Stopem po Íránu

      Stopování v Evropě? Nuda. Co třeba Írán?

      24. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jedu domů, oni do neznáma

      14. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Skvělí Turci a špatnej kebab

      7. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem pracoval v hostelu

      13. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem byl offline v Tbilisi

      7. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Grilování v kostele a gruzínská pohostinnost

      30. 5. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Prokletá letiště a úchyl

      27. 5. 2018

      Autostop d’Italia

      Ze stopaře hrdinou!

      6. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Italové a jejich stávky

      4. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Odvrácená strana Říma

      3. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Mek(k)áč cestovatelů

      21. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Do třetice všeho… ukradeného

      17. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem byl osamělý

      14. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem poprvé spal v hamace

      5. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem v policejním autě

      9. 4. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem k volbám

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Jak jsem našel své druhé já

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Svezu tě, když mi pohlídáš děti

      2. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Prstem se na stopaře neukazuje!

      1. 3. 2018

      Do Barcelony a zpět

      Moje stopovací poprvé

      20. 2. 2018

      Na Balkán

      Vagabund na Balkáně

      5. 5. 2019

      Na Balkán

      Jak mi Poláci zachránili v Makedonii zadek

      9. 4. 2019

      Na Balkán

      Ahoj, jsem Lukáš, opravář kamionů

      7. 4. 2019

      Ostatní

      Se zápalem plic po Maroku

      23. 4. 2018

  • Jak stopovat
  • O mně

Stopem po světě

  • Domů
  • Moje cesty
    • Stopem po Íránu Z Tbilisi do Prahy Autostop d’Italia Cestování v Česku Do Barcelony a zpět Na Balkán Ostatní
      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Esfahánu přišel o peněženku

      17. 3. 2019

      Stopem po Íránu

      Učil jsem v íránské školce

      14. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      První dojmy z Íránu

      3. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Ázerbájdžánu pašoval drogy

      6. 8. 2018

      Stopem po Íránu

      Stopování v Evropě? Nuda. Co třeba Írán?

      24. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jedu domů, oni do neznáma

      14. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Skvělí Turci a špatnej kebab

      7. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem pracoval v hostelu

      13. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem byl offline v Tbilisi

      7. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Grilování v kostele a gruzínská pohostinnost

      30. 5. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Prokletá letiště a úchyl

      27. 5. 2018

      Autostop d’Italia

      Ze stopaře hrdinou!

      6. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Italové a jejich stávky

      4. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Odvrácená strana Říma

      3. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Mek(k)áč cestovatelů

      21. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Do třetice všeho… ukradeného

      17. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem byl osamělý

      14. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem poprvé spal v hamace

      5. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem v policejním autě

      9. 4. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem k volbám

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Jak jsem našel své druhé já

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Svezu tě, když mi pohlídáš děti

      2. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Prstem se na stopaře neukazuje!

      1. 3. 2018

      Do Barcelony a zpět

      Moje stopovací poprvé

      20. 2. 2018

      Na Balkán

      Vagabund na Balkáně

      5. 5. 2019

      Na Balkán

      Jak mi Poláci zachránili v Makedonii zadek

      9. 4. 2019

      Na Balkán

      Ahoj, jsem Lukáš, opravář kamionů

      7. 4. 2019

      Ostatní

      Se zápalem plic po Maroku

      23. 4. 2018

  • Jak stopovat
  • O mně
Autostop d'Italia

Odvrácená strana Říma

od Lukáš Fabiánek 3. 4. 2018
od Lukáš Fabiánek 3. 4. 2018 0 komentář

Představte si, že máte bydlet u někoho, koho znáte jen krátce z internetu. Dojedete na byt a otevře Vám úplně někdo jiný, než koho čekáte. Tedy spíš někdo, kdo má jiné pohlaví, než jste čekali. Není to spolubydlící, ani jste neklepali na špatné dveře. Mnozí by asi odešli, ale já zůstal a poznal jsem tak hlavní město Itálie ze zcela odlišné stránky.

Cesta z Florencie do Říma byla celkem pohodlná. Hned ráno jsem našel přímý odvoz. Nastoupil jsem ke tří členné posádce. Máma, typická italská žena, neustále troubila, gestikulovala a nadávala. Dospívající dcera, typická představitelka italské mladé generace, se zase celou cestu zkrášlovala a telefonovala. Nejmladší dcera, o které nedokážu říct, zda byla typická, se mě zas pokoušela naučit její rodný jazyk tím, že na mě neustále mluvila. Něco málo italsky jsem už uměl, takže když její sestra nadšeně opakovala již do třetího telefonátu: „Ragazzo autostoppista bellissimo!“, věděl jsem, co to znamená a byl jsem patřičně polichocen.

Během jízdy jsem dostal notifikaci, že někdo schválil můj požadavek na Couchsurfingu. Měl jsem tedy kde bydlet. V rychlosti jsem prolétl profil mé budoucí hostitelky. Jmenovala se Vanessa, věk kolem třiceti, výstřední barva vlasů a hodně pozitivních referencí. Víc jsem nepotřeboval vědět. Vypadalo to slibně.

Její byt jsem našel celkem snadno. Ztratil jsem se u toho jen 2x, což považuji za velký úspěch. Zazvonil jsem na zvonek a Vanessa přišla otevřít. Nevím jestli mě víc překvapil fakt, že to byl muž nebo to, že na sobě měl dámské krajkované sexy prádlo. Ale asi to byla spíš kombinace obou faktorů. Vanessa vycítila, že jsem paralyzovaný a rozhodla se to vylepšit tím, že se představila: „Ahoj, teď jsem Vanessa, ale za chvilku mi můžeš říkat Ivan.“  Povedlo se.

Jelikož bylo už trochu pozdě a  neměl jsem kde bydlet, rozhodl jsem se, že zůstanu s Ivanem nebo vlastně Vanessou. Ono to záleželo na tom, co má zrovna na sobě. Ivan byl gay a k tomu měl ještě zálibu v nošení dámského oblečení (angl. crossdressing). Po dobu mého dalšího pobytu nosil už jen oblečení jako Ivan.

Původně jsem se chtěl ráno nenápadně vypařit, ale Ivan byl opravdu zajímavý člověk a navíc mi slíbil, že mně ukáže jeho pevnost (ne tu, co vás teď napadla). Byl totiž spolumajitelem sociálního centra C.S.O.A Forte Prenestino, což je starý vojenský objekt obehnaný vodním příkopem a vstupuje se do něj pomocí padacího mostu. Žijí v něm lidé bez domova, pěstují si vlastní potraviny a pak vaří pro další sociálně slabší. Také se tam shlukovala velká skupina alternativních umělců, jako byla i Vanessa, místní zpěvačka. A nejlepší na tom všem bylo, že tato nádhera se nacházela pár desítek minut od autobusového nádraží.

C.S.O.A. Forte Prenestino

Nakonec jsem u Ivana zůstal 3 dny a nebýt jeho, tak považuji Řím za naprostou tragédii. Město jako takové se mi vůbec nelíbilo. Nejsem totiž fanouškem antiky ani obrovských davů turistů, takže jsem byl rád, že mi ukázal i alternativní pohled na hlavní město Itálie a vysvětlil, jak tam funguje tamní queer komunita. Taky mi ukázal místo, kde jsem jedl nejlepší pizzu na světě. O restauraci byl takový zájem, že číšnici vyhazovali hosty ještě dřív než dojedli či dopili.

Co se mi už ale na Ivanovi moc nelíbilo, byly jeho občasné vtípky, po kterých bych si mohl s klidem napsat hashtag #metoo. Třeba když místo peněz za trávu chtěl vykouřit nebo když mi po odjezdu poslal velmi odvážné lechtivé fotky a zprávu, že se mu stýská. Jinak to byl ale nesmírně zajímavý a veselý muž či žena. 

  • Vanessa…
  • Ivan ve skutečnosti
Řím
0 komentář
16
FacebookTwitterGoogle +Pinterest
Lukáš Fabiánek

Jsem malý dobrodruh s velkými plány. Často o nich jen mluvím, ale když je začnu už realizovat, tak to stojí za to. Většinou jezdím stopem a snažím se spíše cestovat do zemí, které jsou kulturně odlišné od té naší nebo evropských obecně. A ještě něco... Ananas na pizzu patří!

předchozí článek
Mek(k)áč cestovatelů
následující článek
Italové a jejich stávky

Zanechte komentář Zrušit odpověď

Uložit moje údaje pro příští použití komentářů.

O mně

O mně

Lukáš Fabiánek

Jednou jsem chtěl zažít dobrodružství, tak jsem zkusil stopování. No a teď tak jezdím skoro po celém světě.

Zůstaň v kontaktu

Facebook Twitter Instagram Youtube Wechat

Moje cesty

  • Ostatní
  • Do Barcelony a zpět
  • Na Balkán
  • Cestování v Česku
  • Autostop d'Italia
  • Z Tbilisi do Prahy
  • Stopem po Íránu

Nejčtenější

  • 1

    Odvrácená strana Říma

    3. 4. 2018
  • 2

    Stopem v policejním autě

    9. 4. 2018
  • 3

    Mek(k)áč cestovatelů

    21. 3. 2018
  • 4

    Jak jsem pracoval v hostelu

    13. 6. 2018
  • 5

    Se zápalem plic po Maroku

    23. 4. 2018

Destinace

Baku Barcelona Berlín Bratislava Brno Bělehrad Chefchaouen Chiatura Esfahán Fez Florencie graz Istanbul Kutaisi Lago di Garda Larnaca Marrákeš Milán Monako Neapol Ohrid Padova Pisa Podgorica Praha Radožda Samsun Sarajevo Shkodër Skopje Svitavy Tabríz Tbilisi Teherán Tiranë Unkovice Varšava Vídeň Záhřeb Řím

Hledat na webu

Sleduj moje cesty na Instagramu!

No images found!
Try some other hashtag or username
  • Facebook
  • Twitter
  • Instagram
  • Youtube
  • Email

Zpátky nahoru

Další příběhyx

Učil jsem v íránské školce

14. 11. 2018

Jak jsem byl osamělý

14. 3. 2018

Italové a jejich stávky

4. 4. 2018