Stopem po světě
  • Domů
  • Moje cesty
    • Stopem po Íránu Z Tbilisi do Prahy Autostop d’Italia Cestování v Česku Do Barcelony a zpět Na Balkán Ostatní
      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Esfahánu přišel o peněženku

      17. 3. 2019

      Stopem po Íránu

      Učil jsem v íránské školce

      14. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      První dojmy z Íránu

      3. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Ázerbájdžánu pašoval drogy

      6. 8. 2018

      Stopem po Íránu

      Stopování v Evropě? Nuda. Co třeba Írán?

      24. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jedu domů, oni do neznáma

      14. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Skvělí Turci a špatnej kebab

      7. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem pracoval v hostelu

      13. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem byl offline v Tbilisi

      7. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Grilování v kostele a gruzínská pohostinnost

      30. 5. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Prokletá letiště a úchyl

      27. 5. 2018

      Autostop d’Italia

      Ze stopaře hrdinou!

      6. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Italové a jejich stávky

      4. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Odvrácená strana Říma

      3. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Mek(k)áč cestovatelů

      21. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Do třetice všeho… ukradeného

      17. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem byl osamělý

      14. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem poprvé spal v hamace

      5. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem v policejním autě

      9. 4. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem k volbám

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Jak jsem našel své druhé já

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Svezu tě, když mi pohlídáš děti

      2. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Prstem se na stopaře neukazuje!

      1. 3. 2018

      Do Barcelony a zpět

      Moje stopovací poprvé

      20. 2. 2018

      Na Balkán

      Vagabund na Balkáně

      5. 5. 2019

      Na Balkán

      Jak mi Poláci zachránili v Makedonii zadek

      9. 4. 2019

      Na Balkán

      Ahoj, jsem Lukáš, opravář kamionů

      7. 4. 2019

      Ostatní

      Se zápalem plic po Maroku

      23. 4. 2018

  • Jak stopovat
  • O mně

Stopem po světě

  • Domů
  • Moje cesty
    • Stopem po Íránu Z Tbilisi do Prahy Autostop d’Italia Cestování v Česku Do Barcelony a zpět Na Balkán Ostatní
      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Esfahánu přišel o peněženku

      17. 3. 2019

      Stopem po Íránu

      Učil jsem v íránské školce

      14. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      První dojmy z Íránu

      3. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Ázerbájdžánu pašoval drogy

      6. 8. 2018

      Stopem po Íránu

      Stopování v Evropě? Nuda. Co třeba Írán?

      24. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jedu domů, oni do neznáma

      14. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Skvělí Turci a špatnej kebab

      7. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem pracoval v hostelu

      13. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem byl offline v Tbilisi

      7. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Grilování v kostele a gruzínská pohostinnost

      30. 5. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Prokletá letiště a úchyl

      27. 5. 2018

      Autostop d’Italia

      Ze stopaře hrdinou!

      6. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Italové a jejich stávky

      4. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Odvrácená strana Říma

      3. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Mek(k)áč cestovatelů

      21. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Do třetice všeho… ukradeného

      17. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem byl osamělý

      14. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem poprvé spal v hamace

      5. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem v policejním autě

      9. 4. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem k volbám

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Jak jsem našel své druhé já

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Svezu tě, když mi pohlídáš děti

      2. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Prstem se na stopaře neukazuje!

      1. 3. 2018

      Do Barcelony a zpět

      Moje stopovací poprvé

      20. 2. 2018

      Na Balkán

      Vagabund na Balkáně

      5. 5. 2019

      Na Balkán

      Jak mi Poláci zachránili v Makedonii zadek

      9. 4. 2019

      Na Balkán

      Ahoj, jsem Lukáš, opravář kamionů

      7. 4. 2019

      Ostatní

      Se zápalem plic po Maroku

      23. 4. 2018

  • Jak stopovat
  • O mně
Cestování v Česku

Jak jsem našel své druhé já

od Lukáš Fabiánek 3. 3. 2018
od Lukáš Fabiánek 3. 3. 2018 0 komentář

Vždycky jsem se snažil vyhýbat kamioňákům, protože v zahraničí málokterý umí anglicky, a taky navzdory velkým vzdálenostem, což může být výhoda, musí dodržovat pauzy a jedou pomalu. Každopádně toto pravidlo teď ruším.

Když kolem mě jede kamion, dávám ruku s palcem dolů. Udělal jsem tak i na cestě do Svitav, ale on stejně zastavil. Chtěl jsem ho slušně odmítnout, jenže hned jak na mě řidič promluvil, ucítil jsem z něho takový strašný náboj a pozitivitu. Nastoupil jsem tedy dovnitř.

Po necelých 2 hodinách jízdy jsem nabyl dojmu, že jsem potkal své starší já z jiného vesmíru. Ještě nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by byl úplně stejně naladěný jako já. Shodli jsme se na všem, o čem jsme se bavili. Jediný rozdíl byl v tom, že on jezdil v kamionu a já stopem. Naučil mě ale triky, jak oblbnout ty přístroje, co měří pauzy, takže úvodní hodinu do profese mám za sebou. Vlastně takhle zpětně si říkám, že by to pro mě nemusela být špatná práce. Pár měsíců jezdit, bydlet v kamionu, šetřit a pak cestovat.

Kdybych se ale furt držel svého pravidla a házel všechny kamioňáky do jednoho pytle, tak tohoto skvělého člověka nepotkám. A přesně tohle mě na stopování baví. Mám možnost poznat skvělé lidi, od kterých se vždy naučím něco nového nebo dostanu impuls k tomu, zlepšit sám sebe. Tentokrát jsem zjistil, že když nějakou skupinu lidí ignorujete, můžete se v ní snadno najít. Ne všichni jsou stejní a já si to musím víc uvědomovat a být víc tolerantní.

Svitavy
0 komentář
3
FacebookTwitterGoogle +Pinterest
Lukáš Fabiánek

Jsem malý dobrodruh s velkými plány. Často o nich jen mluvím, ale když je začnu už realizovat, tak to stojí za to. Většinou jezdím stopem a snažím se spíše cestovat do zemí, které jsou kulturně odlišné od té naší nebo evropských obecně. A ještě něco... Ananas na pizzu patří!

předchozí článek
Svezu tě, když mi pohlídáš děti
následující článek
Stopem k volbám

Zanechte komentář Zrušit odpověď

Uložit moje údaje pro příští použití komentářů.

O mně

O mně

Lukáš Fabiánek

Jednou jsem chtěl zažít dobrodružství, tak jsem zkusil stopování. No a teď tak jezdím skoro po celém světě.

Zůstaň v kontaktu

Facebook Twitter Instagram Youtube Wechat

Moje cesty

  • Ostatní
  • Do Barcelony a zpět
  • Na Balkán
  • Cestování v Česku
  • Autostop d'Italia
  • Z Tbilisi do Prahy
  • Stopem po Íránu

Nejčtenější

  • 1

    Odvrácená strana Říma

    3. 4. 2018
  • 2

    Stopem v policejním autě

    9. 4. 2018
  • 3

    Mek(k)áč cestovatelů

    21. 3. 2018
  • 4

    Jak jsem pracoval v hostelu

    13. 6. 2018
  • 5

    Se zápalem plic po Maroku

    23. 4. 2018

Destinace

Baku Barcelona Berlín Bratislava Brno Bělehrad Chefchaouen Chiatura Esfahán Fez Florencie graz Istanbul Kutaisi Lago di Garda Larnaca Marrákeš Milán Monako Neapol Ohrid Padova Pisa Podgorica Praha Radožda Samsun Sarajevo Shkodër Skopje Svitavy Tabríz Tbilisi Teherán Tiranë Unkovice Varšava Vídeň Záhřeb Řím

Hledat na webu

Sleduj moje cesty na Instagramu!

  • Neapol je často hnusná, smradlavá a špinavá, ale stejně je to z nějakého důvodu jedno z mých nejoblíbenějších měst vůbec. Proč? To přesně nevím. Ale jeden z důvodu je určitě to, že tam mají všichni absolutně v piči a žijí jenom přítomností a to dělá vlastně to město nádherným... Non ti preoccupare. #napoli #naples #italy #campania #pizza #streetphotography #nightcity #dontgiveafuck
  • Stejně tady ty texty nečtete. #positano #positanoitaly #amalficoast #campania #italy #italytravel #sea #coast #housedesign #architecture #lemons #limoncello #pizza
  • Dolní Morava #ski #mountains #skiing #snow #sunset #sunsetphotography #dolnimorava #nofilter #skywalk
  • Arrakis. Úsvit, poledne, soumrak a noc. #arrakis #dune #wadirum #desert #sunrise #noon #sunset #night #nightphotography #jordan #zendaya #backpacking #traveling #dnescestujem #sand #mountains #sun #wasteland #friends
  • Ammán vypadá jako by tam před týdnem skončila válka a je to takový trochu Brno. Ty tři turistický místa projdete za jedno odpoledne a pak už jsou tam jen skvělý restaurace a lidi. #amman #jordan #ammancitadel #romanempire #amphitheatre #ruins #nightphotography
  • Indiana Jones a dobyvatalé ztraceného selfie. #jordan #petra #petratreasury #idianajones #travel #dnescestujem #wadimusa
  • První pokusy s dědovým starým analogovým fotoaparátem Kiev 4 z roku 1974 a zároveň vzpomínky na dobu kdy všechno ještě tak nějak fungovalo. V rámci mezí. #35mm #35mmfilm #kiev4 #kiev4a #cccp #russia #photography #oldcamera #blackandwhite #blackandwhitephotography #praha #brno #ostrava #pravcickabrana @radlickakulturnisportovnaf
  • Po cestě na Ještěd jsme skoro na každém rozcestí odbočili špatně, ale nakonec jsme tam dorazili #jested #ještěd #winter #frozen #dedamraz #дедмороз #snow #forrest #mountains #beard #frozenhairstyle
  • Facebook
  • Twitter
  • Instagram
  • Youtube
  • Email

Zpátky nahoru

Další příběhyx

Prstem se na stopaře neukazuje!

1. 3. 2018

Moje stopovací poprvé

20. 2. 2018

Svezu tě, když mi pohlídáš děti

2. 3. 2018