Stopem po světě
  • Domů
  • Moje cesty
    • Stopem po Íránu Z Tbilisi do Prahy Autostop d’Italia Cestování v Česku Do Barcelony a zpět Na Balkán Ostatní
      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Esfahánu přišel o peněženku

      17. 3. 2019

      Stopem po Íránu

      Učil jsem v íránské školce

      14. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      První dojmy z Íránu

      3. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Ázerbájdžánu pašoval drogy

      6. 8. 2018

      Stopem po Íránu

      Stopování v Evropě? Nuda. Co třeba Írán?

      24. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jedu domů, oni do neznáma

      14. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Skvělí Turci a špatnej kebab

      7. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem pracoval v hostelu

      13. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem byl offline v Tbilisi

      7. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Grilování v kostele a gruzínská pohostinnost

      30. 5. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Prokletá letiště a úchyl

      27. 5. 2018

      Autostop d’Italia

      Ze stopaře hrdinou!

      6. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Italové a jejich stávky

      4. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Odvrácená strana Říma

      3. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Mek(k)áč cestovatelů

      21. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Do třetice všeho… ukradeného

      17. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem byl osamělý

      14. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem poprvé spal v hamace

      5. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem v policejním autě

      9. 4. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem k volbám

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Jak jsem našel své druhé já

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Svezu tě, když mi pohlídáš děti

      2. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Prstem se na stopaře neukazuje!

      1. 3. 2018

      Do Barcelony a zpět

      Moje stopovací poprvé

      20. 2. 2018

      Na Balkán

      Vagabund na Balkáně

      5. 5. 2019

      Na Balkán

      Jak mi Poláci zachránili v Makedonii zadek

      9. 4. 2019

      Na Balkán

      Ahoj, jsem Lukáš, opravář kamionů

      7. 4. 2019

      Ostatní

      Se zápalem plic po Maroku

      23. 4. 2018

  • Jak stopovat
  • O mně

Stopem po světě

  • Domů
  • Moje cesty
    • Stopem po Íránu Z Tbilisi do Prahy Autostop d’Italia Cestování v Česku Do Barcelony a zpět Na Balkán Ostatní
      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Esfahánu přišel o peněženku

      17. 3. 2019

      Stopem po Íránu

      Učil jsem v íránské školce

      14. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      První dojmy z Íránu

      3. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Ázerbájdžánu pašoval drogy

      6. 8. 2018

      Stopem po Íránu

      Stopování v Evropě? Nuda. Co třeba Írán?

      24. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jedu domů, oni do neznáma

      14. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Skvělí Turci a špatnej kebab

      7. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem pracoval v hostelu

      13. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem byl offline v Tbilisi

      7. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Grilování v kostele a gruzínská pohostinnost

      30. 5. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Prokletá letiště a úchyl

      27. 5. 2018

      Autostop d’Italia

      Ze stopaře hrdinou!

      6. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Italové a jejich stávky

      4. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Odvrácená strana Říma

      3. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Mek(k)áč cestovatelů

      21. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Do třetice všeho… ukradeného

      17. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem byl osamělý

      14. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem poprvé spal v hamace

      5. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem v policejním autě

      9. 4. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem k volbám

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Jak jsem našel své druhé já

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Svezu tě, když mi pohlídáš děti

      2. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Prstem se na stopaře neukazuje!

      1. 3. 2018

      Do Barcelony a zpět

      Moje stopovací poprvé

      20. 2. 2018

      Na Balkán

      Vagabund na Balkáně

      5. 5. 2019

      Na Balkán

      Jak mi Poláci zachránili v Makedonii zadek

      9. 4. 2019

      Na Balkán

      Ahoj, jsem Lukáš, opravář kamionů

      7. 4. 2019

      Ostatní

      Se zápalem plic po Maroku

      23. 4. 2018

  • Jak stopovat
  • O mně
Na Balkán

Jak mi Poláci zachránili v Makedonii zadek

od Lukáš Fabiánek 9. 4. 2019
od Lukáš Fabiánek 9. 4. 2019 0 komentář

Znáte takové to přísloví “Všechno zlé je nakonec k něčemu dobré”? O jeho platnosti jsem se na vlastní kůži přesvědčil, když jsem přijel do Makedonie. Díky jedné nepříjemnosti jsem potkal bandu úžasných lidí, na které budu rád a dlouho vzpomínat.

Zajímavé setkání

Ze Skopje jsem vyrazil směrem na jihozápad k ohridskému jezeru, kde jsem měl domluvené ubytování v malé vesničce zvané Radožda, jenž téměř sousedí s albánskou hranicí.

Jako první mi po pár minutách mi zastavilo auto polepené reklamou na KFC. Myslel jsem si, že to bude jen nějaký rozvoz, co nepojede daleko, ale opak byl pravdou. Nebyl to ledajaký poslíček. V autě seděl manažer všech tří poboček, které byly v Makedonii v roce 2018 otevřeny. Dvě ve Skopje a jedna ve městě Tetovo, odkud muž pocházel a kam mě také vezl. Po cestě mi vykládal, co všechno musel zařizovat, aby otevření proběhlo úspěšně, jak se den před otevřením historicky první pobočky museli potýkat s prasklou vodou a pár hodin před vpuštěním zákazníků tam bylo pořád 5 cm vody apod. Byl to ale zkušený matador, který měl za sebou už 8 otevřených poboček v Kosovu, takže si poradil a vše dopadlo dobře. Makedonci měli co žrát.

Shodou náhod bylo místo, kde jsem potřeboval zastavit hned vedle obchodního centra, ve kterém byla ona třetí pobočka KFC. A shodou náhod bylo také poledne a čas oběda. Bohužel můj řidič spěchal domů za rodinou, tak se nepřipojil. Během mé cesty do restaurace ale stihl zavolat jeho podřízenému, a když jsem dorazil, už na mě čekali s jídlem a pitím, které jsem dostal grátis.

  • Běžné autobusy ve Skopje.
  • První chod. Na cestu jsem ještě dostal Twister.

#meetoo

Na dalšího řidiče jedoucího do Ohridu jsem si musel počkat pár desítek minut. Zastavil mi chlapík, odhadem asi tak čtyřicátník. Neuměl moc anglicky, takže jsem spíš koukal z okýnka a obdivoval nádherné, sluncem zalité hory, které se impozantně tyčily v dáli a tvořili přirozenou hranici s Kosovem. Mé zasnění však náhle přerušila ruka řidiče, která z řadící páky rychle sklouzla do mého rozkroku. Instinktivně jsem se odsunul ke dveřím a připravoval se na nějakou potyčku. Místo toho však řidič jenom řekl: „You suck dick. Go Ohrid.“ V takovýchto chvílích moc nepřemýšlíte a vypálíte to první, co vás napadne. Moje odpověď tedy zněla: „You stop here and fuck yourself!!!“ Naštěstí mi zastavil. Bohužel pro mě to bylo na kraji rovného úseku dálnice, kde všichni jezdili jak blázni.

Všechna auta se kolem mě se řítila rychlostí přes 130 Km/h, když v tom jsem v dáli zahlédl něco bílého, velkého a pomalého. „To musí vyjít,“ řekl jsem si. A taky to vyšlo. Zastavila mi banda skvělých Poláků, kteří měli předělaného staršího Transita na obytný vůz. Cestovali tak po Evropě, psali na jejich Facebooku TRAMPek w Drodze a točili videa. Jejich původní plán byl dojet do Strugy, ale mým vyprávěním o Radoždě, jsem je přesvědčil, aby tam jeli též. Večer jsme se pak strašně opili polskou vodkou, makedonskou rakijou, českou Becherovkou a udělali si venkovní párty s disko koulí (asi povinná výbava v polských autech).

  • Radožda
  • Ohridské jezero
  • Párty s Polákama

  • Dziękuję bardzo, zespole!

Jak jsme obchodovali v horách

Na hostelu jsme potkali jednoho místního kluka. Bobana. Když viděl ty naše kocoviny, které doslova seděly vedle našich bezduchých těl, vzal nás do hor. A musím říct, že to byl nejlepší lék a vzpružení, jaký jsem na kocovinu zažil. Tedy do té doby než jsme vylezli z auta a začalo první stoupání. Pak jsem tam málem vyplivl plíce.

Během sestupu zpátky jsme potkali makedonského pasáka ovcí. Starý, větrem ošlehaný horal se k nám hned měl a začali jsme obchodovat. Můj vlastnoručně poskládaný sendvič s parmskou šunkou, cheddarem a máslem, jsem vyměnil za kus domácího sýra, čerstvého chleba a hrst karamelek. Boban dostal další karamelky za cucací bonbony a Jordi, další člen naší výpravy, vyměnil Fantu za čerstvé kozí mléko. Vysokohorský barter jak vyšitý. Takhle to tam prý funguje běžně. Lidi nosí zásoby pasákům a oni jim za to dávají mléko, sýry, vlnu nebo maso. Peníze jsou v horách celkem k ničemu. Chvílemi jsme si představoval, že bych tak mohl žít. Ale asi by mi chyběl internet a moderní technika. Těžko říct. Jednou bych to chtěl však zkusit. Žít si bezstarostně v horách, pást ovce, povídat si poutníky… Prostě taková osamělá romantika na entou.

Po cestě zpět na hostel jsme se stavili na jídlo v jiné zemi. Konrétně v republice Vevčani. Že jste o takovém místě ještě neslyšeli? Není divu. Na mapě ho nenajdete.

V roce 1991 došlo k rozpadu Jugoslávie a osamostatnění Makedonie. To se však nelíbilo obyvatelům vesničky s rozlohou necelých 23 km2. Starosta zde vyhlásil referendum a na jeho základě založil samostatnou republiku Vevčani. I když jejich samostatnost nebyla nikdy uznána, vytvořili si vlastní vlajku, pasy, uvítací bránu a měnu zvanou ličnik.

Místní se vyznačují svojí tvrdohlavostí a houževnatostí. Svědčí o tom události z roku 1987, kdy vláda schválila, že jejich vyhlášené minerální prameny budou pomocí kanalizace odvedeny do města Struga. Dle záznamů se do obrany zapojili i nejstarší obyvatelé, kteří údajně sloužili jako lidský štít proti přivolané státní policii.

Oblast je též vyhlášená skvělými uzeninami.

Tweety z této cesty

Ti Poláci mě nejspíš zachránili jen proto, aby mě pak mohli zničit sami. Polskou vodku už nechcu dlouho vidět. #naBalkán

— Lukáš Fabiánek (@LukasFabianek) September 17, 2018

V rádiu začne hrát nějaký rap.

Já: To je makedonský rapper?
M: Jo, ale špatnej. Hraje si na velkou hvězdu. Říkáme mu 50 Denar.#naBalkán

— Lukáš Fabiánek (@LukasFabianek) September 18, 2018

V restauraci si k nám sedl místní rybář. Když mu zazvonil telefon, chytl se za hlavu, povzdechl si a ukázal nám jméno volajícího, což bylo ALCATRAZ. Byla to jeho manželka. #naBalkán

— Lukáš Fabiánek (@LukasFabianek) September 17, 2018

Na večeři jsem včera zašel s jedním týpkem z Texasu do místní rybí restaurace. Ráno jdu kolem WC a někdo tam řve:

"Oh, boy! Oh, boy! The fish is coming out!"#naBalkán #redneck

— Lukáš Fabiánek (@LukasFabianek) September 19, 2018

Příště vás čeká poslední vyprávění o mé cestě po Balkánu a půjde do tuhého!

SkopjeOhridRadožda
0 komentář
0
FacebookTwitterGoogle +Pinterest
Lukáš Fabiánek

Jsem malý dobrodruh s velkými plány. Často o nich jen mluvím, ale když je začnu už realizovat, tak to stojí za to. Většinou jezdím stopem a snažím se spíše cestovat do zemí, které jsou kulturně odlišné od té naší nebo evropských obecně. A ještě něco... Ananas na pizzu patří!

předchozí článek
Ahoj, jsem Lukáš, opravář kamionů
následující článek
Vagabund na Balkáně

Zanechte komentář Zrušit odpověď

Uložit moje údaje pro příští použití komentářů.

O mně

O mně

Lukáš Fabiánek

Jednou jsem chtěl zažít dobrodružství, tak jsem zkusil stopování. No a teď tak jezdím skoro po celém světě.

Zůstaň v kontaktu

Facebook Twitter Instagram Youtube Wechat

Moje cesty

  • Ostatní
  • Do Barcelony a zpět
  • Na Balkán
  • Cestování v Česku
  • Autostop d'Italia
  • Z Tbilisi do Prahy
  • Stopem po Íránu

Nejčtenější

  • 1

    Odvrácená strana Říma

    3. 4. 2018
  • 2

    Stopem v policejním autě

    9. 4. 2018
  • 3

    Mek(k)áč cestovatelů

    21. 3. 2018
  • 4

    Jak jsem pracoval v hostelu

    13. 6. 2018
  • 5

    Se zápalem plic po Maroku

    23. 4. 2018

Destinace

Baku Barcelona Berlín Bratislava Brno Bělehrad Chefchaouen Chiatura Esfahán Fez Florencie graz Istanbul Kutaisi Lago di Garda Larnaca Marrákeš Milán Monako Neapol Ohrid Padova Pisa Podgorica Praha Radožda Samsun Sarajevo Shkodër Skopje Svitavy Tabríz Tbilisi Teherán Tiranë Unkovice Varšava Vídeň Záhřeb Řím

Hledat na webu

Sleduj moje cesty na Instagramu!

No images found!
Try some other hashtag or username
  • Facebook
  • Twitter
  • Instagram
  • Youtube
  • Email

Zpátky nahoru

Další příběhyx

Moje stopovací poprvé

20. 2. 2018

Prokletá letiště a úchyl

27. 5. 2018

Odvrácená strana Říma

3. 4. 2018