Stopem po světě
  • Domů
  • Moje cesty
    • Stopem po Íránu Z Tbilisi do Prahy Autostop d’Italia Cestování v Česku Do Barcelony a zpět Na Balkán Ostatní
      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Esfahánu přišel o peněženku

      17. 3. 2019

      Stopem po Íránu

      Učil jsem v íránské školce

      14. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      První dojmy z Íránu

      3. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Ázerbájdžánu pašoval drogy

      6. 8. 2018

      Stopem po Íránu

      Stopování v Evropě? Nuda. Co třeba Írán?

      24. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jedu domů, oni do neznáma

      14. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Skvělí Turci a špatnej kebab

      7. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem pracoval v hostelu

      13. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem byl offline v Tbilisi

      7. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Grilování v kostele a gruzínská pohostinnost

      30. 5. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Prokletá letiště a úchyl

      27. 5. 2018

      Autostop d’Italia

      Ze stopaře hrdinou!

      6. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Italové a jejich stávky

      4. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Odvrácená strana Říma

      3. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Mek(k)áč cestovatelů

      21. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Do třetice všeho… ukradeného

      17. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem byl osamělý

      14. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem poprvé spal v hamace

      5. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem v policejním autě

      9. 4. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem k volbám

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Jak jsem našel své druhé já

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Svezu tě, když mi pohlídáš děti

      2. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Prstem se na stopaře neukazuje!

      1. 3. 2018

      Do Barcelony a zpět

      Moje stopovací poprvé

      20. 2. 2018

      Na Balkán

      Vagabund na Balkáně

      5. 5. 2019

      Na Balkán

      Jak mi Poláci zachránili v Makedonii zadek

      9. 4. 2019

      Na Balkán

      Ahoj, jsem Lukáš, opravář kamionů

      7. 4. 2019

      Ostatní

      Se zápalem plic po Maroku

      23. 4. 2018

  • Jak stopovat
  • O mně

Stopem po světě

  • Domů
  • Moje cesty
    • Stopem po Íránu Z Tbilisi do Prahy Autostop d’Italia Cestování v Česku Do Barcelony a zpět Na Balkán Ostatní
      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Esfahánu přišel o peněženku

      17. 3. 2019

      Stopem po Íránu

      Učil jsem v íránské školce

      14. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      První dojmy z Íránu

      3. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Ázerbájdžánu pašoval drogy

      6. 8. 2018

      Stopem po Íránu

      Stopování v Evropě? Nuda. Co třeba Írán?

      24. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jedu domů, oni do neznáma

      14. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Skvělí Turci a špatnej kebab

      7. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem pracoval v hostelu

      13. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem byl offline v Tbilisi

      7. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Grilování v kostele a gruzínská pohostinnost

      30. 5. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Prokletá letiště a úchyl

      27. 5. 2018

      Autostop d’Italia

      Ze stopaře hrdinou!

      6. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Italové a jejich stávky

      4. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Odvrácená strana Říma

      3. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Mek(k)áč cestovatelů

      21. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Do třetice všeho… ukradeného

      17. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem byl osamělý

      14. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem poprvé spal v hamace

      5. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem v policejním autě

      9. 4. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem k volbám

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Jak jsem našel své druhé já

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Svezu tě, když mi pohlídáš děti

      2. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Prstem se na stopaře neukazuje!

      1. 3. 2018

      Do Barcelony a zpět

      Moje stopovací poprvé

      20. 2. 2018

      Na Balkán

      Vagabund na Balkáně

      5. 5. 2019

      Na Balkán

      Jak mi Poláci zachránili v Makedonii zadek

      9. 4. 2019

      Na Balkán

      Ahoj, jsem Lukáš, opravář kamionů

      7. 4. 2019

      Ostatní

      Se zápalem plic po Maroku

      23. 4. 2018

  • Jak stopovat
  • O mně
Cestování v Česku

Stopem v policejním autě

od Lukáš Fabiánek 9. 4. 2018
od Lukáš Fabiánek 9. 4. 2018 0 komentář

Křížem krážem už jsem projel několik zemí, kde je stopování nelegální. Ze všech problémů s policisty, jsem se vždy dokázal vymluvit s obratností Hana Sola. Na české strážníky jsem byl ale krátký. 

O víkendu jsem se rozhodl, že začnu svoji poznávací pouť po České republice. Letos jsem si totiž dal předsevzetí, že moji rodnou zemi neopustím a budu cestovat jen tady. Začal jsem tedy v Českých Budějovicích.

Cesta tam pro mě byla asi nejzajímavějším stopařským dnem na našem území. Nejdřív mě v Praze v Chuchli nabral řidič, který jel do Písku. Doslova mě donutil, abych si prohlédl město. Souhlasil jsem a byl jsem odměněn setkáním s mým oblíbeným hercem a zpěvákem Jiřím Macháčkem.

Ani další řidič nemířil do Českých Budějovic. Jako by tam nikdo nechtěl jet. Přitom v jedné hře Divadla Járy Cimrmana se doslova říká, že by tam chtěl žít každý. 

“V Českých Budějovicích by chtěl žít každý!”
“Co to je za blbost? Byl jste někdy v Budějovicích?” 

Když jsme přijížděli do Protivína, řidičova města, uviděl jsem ceduli se jménem pivovaru Platan. Zeptal jsem se jestli to je místní pivo a zdali je dobré. No a tak jsme na pár kousků zašli. Dobré bylo.

Po pár hodinách jsem musel vyrazit. Stejně jako v předchozích případech jsem nečekal na odvoz déle než 5 minut. Jeli jsme hodně rychle. Chvílemi jsem se i bál. Řidič totiž spěchal do jedné ze sázkových kanceláři, aby si vsadil na finský hokej. Tři zápasy a výhra 29 tisíc. Snad jsem mu přinesl štěstí.

Budějovice jsou pěkné město, jsou tam fajn lidi, dobrý hospody, pivo a městská doprava, kterou nikdo moc nepoužívá, a tak všichni radši jezdí na kolech, což je super. Abych si ale ověřil cimrmanovskou tezi, musel bych tam zůstat déle. S čistým srdcem však mohu říci, že se mi tam minimálně líbilo.

Dalšího dne jsem se pěšky vydal na zámek v Hluboké nad Vltavou, odkud jsem chtěl dojet stopem do Prahy a zde se všechno začalo kazit. Nejdříve jsem dlouho čekal než mi někdo zastaví a odveze na hlavní silnici. Když jsem se tam dostal, téměř hned mě nabral muž ve středních letech. Někde za Pískem začal mít blbé narážky a dvakrát mi sáhl na stehno. Řekl jsem mu, ať mě okamžitě zastaví. 

Když jsem sledoval mizející zadní světla jeho auta, došlo mi, kde vlastně stojím. Na kraji dálnice a v dohledu žádný exit ani benzínka. K tomu všemu se mi vybil telefon. Že vás někdo nabere přímo na dálnici je v civilizovaných zemích doslova zázrak. Já měl to štěstí a jedno auto u mě zastavilo. Bohužel bylo policejní.

Stopovat na dálnici je fakt hloupost. Ohrožoval jsem tím nejen sebe, ale i řidiče. Sice jsem se snažil stopovat jen když kolem projíždělo jediné auto, ale i tak. Některý z řidičů mě nahlásil a místní strážníci si pro mě přijeli. Smysl pro humor si bohužel nechali na stanici. Když se vás zeptají, jestli u sebe máte zbraň, není chytré říkat: “Raketomet v batohu.” Nakonec mi ale na žádost zapnuli houkačku, takže jsem byl spokojený a to i z důvodu, že mě svezli o 10 km blíž k Praze.

Na stanici jsem pak zaplatil blokovou pokutu a doprovodili mě na autobus, jehož další zastávka byla Praha – Na knížecí. Ani mě to nevadilo. Stopem jezdím, abych měl nějaké super zážitky a potkal fajn lidi. Není to tak, že bych se kategoricky vyhýbal veřejné dopravě.  Všechny zážitky z tohoto výletu úplně super nebyly, ale těch pozitivních bylo víc, takže to beru jako parádní výlet, který jsem si fakt užil.

0 komentář
16
FacebookTwitterGoogle +Pinterest
Lukáš Fabiánek

Jsem malý dobrodruh s velkými plány. Často o nich jen mluvím, ale když je začnu už realizovat, tak to stojí za to. Většinou jezdím stopem a snažím se spíše cestovat do zemí, které jsou kulturně odlišné od té naší nebo evropských obecně. A ještě něco... Ananas na pizzu patří!

předchozí článek
Ze stopaře hrdinou!
následující článek
Jak stopovat #1 – Co si vzít na cestu

Zanechte komentář Zrušit odpověď

Uložit moje údaje pro příští použití komentářů.

O mně

O mně

Lukáš Fabiánek

Jednou jsem chtěl zažít dobrodružství, tak jsem zkusil stopování. No a teď tak jezdím skoro po celém světě.

Zůstaň v kontaktu

Facebook Twitter Instagram Youtube Wechat

Moje cesty

  • Ostatní
  • Do Barcelony a zpět
  • Na Balkán
  • Cestování v Česku
  • Autostop d'Italia
  • Z Tbilisi do Prahy
  • Stopem po Íránu

Nejčtenější

  • 1

    Odvrácená strana Říma

    3. 4. 2018
  • 2

    Stopem v policejním autě

    9. 4. 2018
  • 3

    Mek(k)áč cestovatelů

    21. 3. 2018
  • 4

    Jak jsem pracoval v hostelu

    13. 6. 2018
  • 5

    Se zápalem plic po Maroku

    23. 4. 2018

Destinace

Baku Barcelona Berlín Bratislava Brno Bělehrad Chefchaouen Chiatura Esfahán Fez Florencie graz Istanbul Kutaisi Lago di Garda Larnaca Marrákeš Milán Monako Neapol Ohrid Padova Pisa Podgorica Praha Radožda Samsun Sarajevo Shkodër Skopje Svitavy Tabríz Tbilisi Teherán Tiranë Unkovice Varšava Vídeň Záhřeb Řím

Hledat na webu

Sleduj moje cesty na Instagramu!

No images found!
Try some other hashtag or username
  • Facebook
  • Twitter
  • Instagram
  • Youtube
  • Email

Zpátky nahoru

Další příběhyx

Odvrácená strana Říma

3. 4. 2018

Jak mi Poláci zachránili v Makedonii zadek

9. 4. 2019

Jak jsem byl osamělý

14. 3. 2018