Stopem po světě
  • Domů
  • Moje cesty
    • Stopem po Íránu Z Tbilisi do Prahy Autostop d’Italia Cestování v Česku Do Barcelony a zpět Na Balkán Ostatní
      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Esfahánu přišel o peněženku

      17. 3. 2019

      Stopem po Íránu

      Učil jsem v íránské školce

      14. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      První dojmy z Íránu

      3. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Ázerbájdžánu pašoval drogy

      6. 8. 2018

      Stopem po Íránu

      Stopování v Evropě? Nuda. Co třeba Írán?

      24. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jedu domů, oni do neznáma

      14. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Skvělí Turci a špatnej kebab

      7. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem pracoval v hostelu

      13. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem byl offline v Tbilisi

      7. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Grilování v kostele a gruzínská pohostinnost

      30. 5. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Prokletá letiště a úchyl

      27. 5. 2018

      Autostop d’Italia

      Ze stopaře hrdinou!

      6. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Italové a jejich stávky

      4. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Odvrácená strana Říma

      3. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Mek(k)áč cestovatelů

      21. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Do třetice všeho… ukradeného

      17. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem byl osamělý

      14. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem poprvé spal v hamace

      5. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem v policejním autě

      9. 4. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem k volbám

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Jak jsem našel své druhé já

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Svezu tě, když mi pohlídáš děti

      2. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Prstem se na stopaře neukazuje!

      1. 3. 2018

      Do Barcelony a zpět

      Moje stopovací poprvé

      20. 2. 2018

      Na Balkán

      Vagabund na Balkáně

      5. 5. 2019

      Na Balkán

      Jak mi Poláci zachránili v Makedonii zadek

      9. 4. 2019

      Na Balkán

      Ahoj, jsem Lukáš, opravář kamionů

      7. 4. 2019

      Ostatní

      Se zápalem plic po Maroku

      23. 4. 2018

  • Jak stopovat
  • O mně

Stopem po světě

  • Domů
  • Moje cesty
    • Stopem po Íránu Z Tbilisi do Prahy Autostop d’Italia Cestování v Česku Do Barcelony a zpět Na Balkán Ostatní
      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Esfahánu přišel o peněženku

      17. 3. 2019

      Stopem po Íránu

      Učil jsem v íránské školce

      14. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      První dojmy z Íránu

      3. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Ázerbájdžánu pašoval drogy

      6. 8. 2018

      Stopem po Íránu

      Stopování v Evropě? Nuda. Co třeba Írán?

      24. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jedu domů, oni do neznáma

      14. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Skvělí Turci a špatnej kebab

      7. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem pracoval v hostelu

      13. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem byl offline v Tbilisi

      7. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Grilování v kostele a gruzínská pohostinnost

      30. 5. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Prokletá letiště a úchyl

      27. 5. 2018

      Autostop d’Italia

      Ze stopaře hrdinou!

      6. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Italové a jejich stávky

      4. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Odvrácená strana Říma

      3. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Mek(k)áč cestovatelů

      21. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Do třetice všeho… ukradeného

      17. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem byl osamělý

      14. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem poprvé spal v hamace

      5. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem v policejním autě

      9. 4. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem k volbám

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Jak jsem našel své druhé já

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Svezu tě, když mi pohlídáš děti

      2. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Prstem se na stopaře neukazuje!

      1. 3. 2018

      Do Barcelony a zpět

      Moje stopovací poprvé

      20. 2. 2018

      Na Balkán

      Vagabund na Balkáně

      5. 5. 2019

      Na Balkán

      Jak mi Poláci zachránili v Makedonii zadek

      9. 4. 2019

      Na Balkán

      Ahoj, jsem Lukáš, opravář kamionů

      7. 4. 2019

      Ostatní

      Se zápalem plic po Maroku

      23. 4. 2018

  • Jak stopovat
  • O mně
Stopem po Íránu

Jak jsem v Esfahánu přišel o peněženku

od Lukáš Fabiánek 17. 3. 2019
od Lukáš Fabiánek 17. 3. 2019 0 komentář

Během celé cesty přes Írán jsem si říkal, že se všechno vyvíjí až podezřele dobře a snad by to mohlo být poprvé, co se mi nic nestane. Opak byl pravdou. Stalo se.

Změna plánu

Původně byl můj plán z Esfahánu odletět do Šírazu, ale to mi nevyšlo kvůli tomu, že jsem se rozhodl jít do íránské školky a učit tam angličtinu (více zde). Den, kdy jsem tam mohl jít, byl zároveň i den odletu. Letenka byla levná, takže mi to moc nevadilo a myslím, že jsem udělal dobrou věc. Ty děti měly fakt velkou radost.

Upravil jsem tedy itinerář své cesty a z Esfahánu jsem se rozhodl zamířit rovnou do hlavního města Íránu. Teherán jsem si schválně nechával až jako poslední, protože jsem z tama měl letět zpátky.

Rozloučil jsem se s kamarády, kteří mi během pobytu v Esfahánu hodně přilnuli srdce. Ať už to byl šílený (tím správným způsobem) Ali Reza, skvělá Bahar, která mě u sebe nechala přespat po celou dobu mého pobytu, nádherná Nikoo, která mě uhranula svým nádherným perským pohledem a všichni další, který jsem potkal v tomto úžasném městě.

  • Grilovačka doma? No problem!
  • Ořez nano SIM nožem? No Problem!
  • S Nikoo
  • 3 Češi a 2 íránské holky

Den, kdy se to všechno pokazilo

Měl jsem jeden den na to, abych dojel do Teheránu, hlavního města Íránu. Zde jsem plánoval zůstat další 3 dny, abych si město prohlédl, ale hlavně abych našel tatéra, který mi udělá tetování, jenž jsem chtěl jako památku na celý tento výlet. Poslední den jsem pak mě odletět do Turecka. Docela v pohodě plán. Zněl hezky.

Přes aplikaci Snapp (takový íránský Uber), jsem si objednal taxi, který mě měl zavést k místu, kde se dá dobře stopovat ve směru na Teherán. Normálně se taxíkům snažím vyhýbat, ale tady byly extrémně levné. Jízda přes celé město mě vyšla asi na 2 dolary. Když jsem chtěl řidičovi zaplatit, řekl mi že nemá drobné. Vytáhl jsem si z peněženky tedy všechny riály a šel je rozměnit do obchodu s čokoládou, vedle kterého jsme zastavili.

Teherán

A tady se to všechno posralo. Když mi prodavač vrátil nazpátek, chtěl jsem si obnos dát do peněženky, ale neměl jsem ji u sebe. Myslel jsem si, že jsem ji nechal v autě, tak jsem se vrátil, ale peněženka nikde. Zeptal jsem se řidiče, jestli ji neviděl, ale jen kroutil hlavou. Prohledal jsem celé auto, ale nikde nebyla. Ani nikde okolo. 

Chvíli jsem nevěděl, co mám dělat, ale pak jsem se uklidnil a obešel okolní obchody, jestli ji tam někdo nezanesl. Šel jsem se zeptat i na vedlejší autobusové nádraží. Bez výsledku. Řidič taxíku byl celou dobu se mnou a pak mě ještě zadarmo zavezl zpátky k mým kamarádům. S Nikoo jsme pak šli na policii, kde mi dělala tlumočnici a psychickou podporu. Tam mě ještě obvinili ze špionáže. Na jejich stanicích je přísný zákaz používání telefonů. Všechny se odevzdávají na vrátnici. Informace o tom jsou ale v perštině a Nikoo je taky přehlédla. Takže v momentě, kdy jsem si dělal selfie na stanici, na mě začali pokřikovat. Vše se ale vysvětlilo. Jenom jsem musel tu fotku smazat.

V peněžence jsem bohužel měl už i zbytek veškeré hotovosti v dolarech. O ty jsem přišel. Měl jsem tedy cca 380 000 riálů. Koupil jsem si za to lístek na autobus, který jel na teheránské letiště a jízdu na horské dráze uvnitř 5. největšího obchodního centra na světě (v té době). Dál se o mě museli starat kamarádi. 

Z Íránu domů

Na autobusovém nádraží měli trochu problém s tím, že nevěděli, jak napsat “Lukáš Fabiánek”, takže mě přejmenovali na “Mr. Tourist”. V autobuse jsem jsem dostal to nejlepší místo, protože jsem cizinec a vůbec je nezajímalo, že jsem si koupil to nejlevnější. Ještě jsem k tomu pak dostal krabičku se svačinou a pitím jako pozornost od přepravní společnosti. 

Mr. Tourist

Z Teheránu jsem odletěl do Istanbulu na nějaké menší letiště. Tam jsem potkal 2 kluky ve stejném tričku s nějakým cestovním motivem, tak jsem si jich zeptal, z kama jsou. Byli to Britové a účastnili se závodu, jehož podstata spočívá v tom, že musí za jeden den vybrat od lidí, co nejvíc peněz (ať už žebráním, buskingem nebo jiným způsobem). Ty pak použijí na to, aby se dostali co nejdál to jde. Za každý uražený kilometr pak vydělají 1 libru pro vybranou neziskovou organizaci, která pomáhá lidem. Po cestě ještě mohli plnit úkoly. Jeden z nich bylo sesbírat, co nejvíc měn. Tak jsem v batohu pohledal všechny drobné a nakonec jsem našel mince čtyř různých měn. Za moji pomoc se se mnou podělili o jejich svačinu.

4 měny pro britské soutěžící

No a pak jsem odletěl do Vídně. Tam jsem se stopem dostal do města. Vezl mě mimochodem syrský uprchlík, kterému se podařilo v Rakousku usadit a získat práci jako taxikář. Z Vídně je to stopem už hračka, takže do pár hodin jsem byl v Brně a do Prahy už dojel autobusem, protože už byla tma a nechtěl jsem riskovat, že mi nikdo nezastaví.

Írán pro mě byl neskutečný zážitek v novém světě. Všechno tam bylo tak odlišné. Strašně mě překvapilo, jak se třeba mladí lidé snaží vyrovnávat s tím, že žijí v zemi, kde je tolik omezení a snaží se s tím bojovat. Hlavně ženy. Není to tak, že by jim současný stav vyhovoval. Jsem rád, že jsem potkal takhle moderně, ale i tradičně smýšlející lidi. Ty rozdíly byly velké, ale podle mě je jenom otázka času,  než se to srovná a budou tam mít všichni stejná práva. To je jak u nás s komunisty. Taky jednou zmizí a doufám, že stejně zmizí i radikální lidi, kteří se snaží udržet zákony, které jsou 100 let za opicemi. I přes těch pár negativních věcí, co se mi staly, ten výlet stál fakt za to. Do Íránu se jednou určitě vrátím!

Esfahán
0 komentář
0
FacebookTwitterGoogle +Pinterest
Lukáš Fabiánek

Jsem malý dobrodruh s velkými plány. Často o nich jen mluvím, ale když je začnu už realizovat, tak to stojí za to. Většinou jezdím stopem a snažím se spíše cestovat do zemí, které jsou kulturně odlišné od té naší nebo evropských obecně. A ještě něco... Ananas na pizzu patří!

předchozí článek
Učil jsem v íránské školce
následující článek
Ahoj, jsem Lukáš, opravář kamionů

Zanechte komentář Zrušit odpověď

Uložit moje údaje pro příští použití komentářů.

O mně

O mně

Lukáš Fabiánek

Jednou jsem chtěl zažít dobrodružství, tak jsem zkusil stopování. No a teď tak jezdím skoro po celém světě.

Zůstaň v kontaktu

Facebook Twitter Instagram Youtube Wechat

Moje cesty

  • Ostatní
  • Do Barcelony a zpět
  • Na Balkán
  • Cestování v Česku
  • Autostop d'Italia
  • Z Tbilisi do Prahy
  • Stopem po Íránu

Nejčtenější

  • 1

    Odvrácená strana Říma

    3. 4. 2018
  • 2

    Stopem v policejním autě

    9. 4. 2018
  • 3

    Mek(k)áč cestovatelů

    21. 3. 2018
  • 4

    Jak jsem pracoval v hostelu

    13. 6. 2018
  • 5

    Se zápalem plic po Maroku

    23. 4. 2018

Destinace

Baku Barcelona Berlín Bratislava Brno Bělehrad Chefchaouen Chiatura Esfahán Fez Florencie graz Istanbul Kutaisi Lago di Garda Larnaca Marrákeš Milán Monako Neapol Ohrid Padova Pisa Podgorica Praha Radožda Samsun Sarajevo Shkodër Skopje Svitavy Tabríz Tbilisi Teherán Tiranë Unkovice Varšava Vídeň Záhřeb Řím

Hledat na webu

Sleduj moje cesty na Instagramu!

No images found!
Try some other hashtag or username
  • Facebook
  • Twitter
  • Instagram
  • Youtube
  • Email

Zpátky nahoru

Další příběhyx

Jak jsem byl osamělý

14. 3. 2018

Se zápalem plic po Maroku

23. 4. 2018

První dojmy z Íránu

3. 11. 2018