Stopem po světě
  • Domů
  • Moje cesty
    • Stopem po Íránu Z Tbilisi do Prahy Autostop d’Italia Cestování v Česku Do Barcelony a zpět Na Balkán Ostatní
      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Esfahánu přišel o peněženku

      17. 3. 2019

      Stopem po Íránu

      Učil jsem v íránské školce

      14. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      První dojmy z Íránu

      3. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Ázerbájdžánu pašoval drogy

      6. 8. 2018

      Stopem po Íránu

      Stopování v Evropě? Nuda. Co třeba Írán?

      24. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jedu domů, oni do neznáma

      14. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Skvělí Turci a špatnej kebab

      7. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem pracoval v hostelu

      13. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem byl offline v Tbilisi

      7. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Grilování v kostele a gruzínská pohostinnost

      30. 5. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Prokletá letiště a úchyl

      27. 5. 2018

      Autostop d’Italia

      Ze stopaře hrdinou!

      6. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Italové a jejich stávky

      4. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Odvrácená strana Říma

      3. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Mek(k)áč cestovatelů

      21. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Do třetice všeho… ukradeného

      17. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem byl osamělý

      14. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem poprvé spal v hamace

      5. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem v policejním autě

      9. 4. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem k volbám

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Jak jsem našel své druhé já

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Svezu tě, když mi pohlídáš děti

      2. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Prstem se na stopaře neukazuje!

      1. 3. 2018

      Do Barcelony a zpět

      Moje stopovací poprvé

      20. 2. 2018

      Na Balkán

      Vagabund na Balkáně

      5. 5. 2019

      Na Balkán

      Jak mi Poláci zachránili v Makedonii zadek

      9. 4. 2019

      Na Balkán

      Ahoj, jsem Lukáš, opravář kamionů

      7. 4. 2019

      Ostatní

      Se zápalem plic po Maroku

      23. 4. 2018

  • Jak stopovat
  • O mně

Stopem po světě

  • Domů
  • Moje cesty
    • Stopem po Íránu Z Tbilisi do Prahy Autostop d’Italia Cestování v Česku Do Barcelony a zpět Na Balkán Ostatní
      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Esfahánu přišel o peněženku

      17. 3. 2019

      Stopem po Íránu

      Učil jsem v íránské školce

      14. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      První dojmy z Íránu

      3. 11. 2018

      Stopem po Íránu

      Jak jsem v Ázerbájdžánu pašoval drogy

      6. 8. 2018

      Stopem po Íránu

      Stopování v Evropě? Nuda. Co třeba Írán?

      24. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jedu domů, oni do neznáma

      14. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Skvělí Turci a špatnej kebab

      7. 7. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem pracoval v hostelu

      13. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Jak jsem byl offline v Tbilisi

      7. 6. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Grilování v kostele a gruzínská pohostinnost

      30. 5. 2018

      Z Tbilisi do Prahy

      Prokletá letiště a úchyl

      27. 5. 2018

      Autostop d’Italia

      Ze stopaře hrdinou!

      6. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Italové a jejich stávky

      4. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Odvrácená strana Říma

      3. 4. 2018

      Autostop d’Italia

      Mek(k)áč cestovatelů

      21. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Do třetice všeho… ukradeného

      17. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem byl osamělý

      14. 3. 2018

      Autostop d’Italia

      Jak jsem poprvé spal v hamace

      5. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem v policejním autě

      9. 4. 2018

      Cestování v Česku

      Stopem k volbám

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Jak jsem našel své druhé já

      3. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Svezu tě, když mi pohlídáš děti

      2. 3. 2018

      Cestování v Česku

      Prstem se na stopaře neukazuje!

      1. 3. 2018

      Do Barcelony a zpět

      Moje stopovací poprvé

      20. 2. 2018

      Na Balkán

      Vagabund na Balkáně

      5. 5. 2019

      Na Balkán

      Jak mi Poláci zachránili v Makedonii zadek

      9. 4. 2019

      Na Balkán

      Ahoj, jsem Lukáš, opravář kamionů

      7. 4. 2019

      Ostatní

      Se zápalem plic po Maroku

      23. 4. 2018

  • Jak stopovat
  • O mně
Z Tbilisi do Prahy

Prokletá letiště a úchyl

od Lukáš Fabiánek 27. 5. 2018
od Lukáš Fabiánek 27. 5. 2018 0 komentář

Prvně si omylem koupíte letenku do Gruzie se čtyřdenním přestupem na Kypru, pak málem nestihnete odlet z polských Katowic, rozbije se Vám telefon a nakonec spíte přes Couchsurfing u chlápka, ze kterého se vyklube trochu úchyl. A tak si já cestuju.

Na letiště v Katowicích jsem vyrazil dokonce o den dřív, než jsem měl letět. Ve čtvrtek hned po práci jsem stopem dojel do Brna, kde jsem měl přespat u kamaráda a brzo ráno jsem plánoval vyrazit směr Polsko. Plán zněl hezky a do páteční jedné hodiny ranní se mi ho dařilo plnit. S kamarádem jsme seděli na pivě a bavili se o tom, kdo má horší fotku na dokladech. Říkal jsem mu, že můj pas nic nepřekoná. Natáhl jsem se po batohu a začal jsem šátrat po mém cestovním dokladu. Nebyl tam.

Bohužel do Turecka je pas potřeba a jiná trasa zpět do Česka po zemi nepřipadala v úvahu, protože do Ruska bych potřeboval ještě navíc i vízum. Musel jsem tedy zpátky do Prahy. Naštěstí jsem ve dvě ráno našel přímý spoj. Měl jsem relativně dost času, letadlo odlétalo až v 15:05.

Po cestě jsem ještě zavolal kamarádce, co bydlí kousek od Říma, že kdybych nestihl let, tak se stavím za pár dní na oběd. Dokonce jsem se na ten plán B těšil. Její máma je neskutečná kuchařka a mají doma takové ty křesla, co měl Chandler a Joey v Přátelích. Každopádně plán A byl pořád Gruzie.

Do Prahy jsem kvůli zpoždění dorazil v pět ráno a hned jsem vyrazil na byt pro pas. Byl přesně tam, kde jsem ho položil, abych na něj nezapomněl. Dal jsem si v klidu snídani a jel zpátky na Florenc.

Do Brna jsem se kvůli další zácpě dostal až v 10:30. Dojel jsem na Rohlenku, kde jsem si stoupl k výjezdu a začal stopovat. Projelo první auto a řidič na mě udělal gesto, kterým naznačil, že jede akorát do města. Druhé zastavilo. Byla v něm starší Polka a jela do Katowic. Náhoda?

Jela dost pomalu, ale zavezla mě do obchoďáku, odkud jezdí autobusy na letiště. Do odletu zbývala jedna hodina a cesta na letiště trvá 40 minut. Měl jsem štěstí, že jsem na nástupiště přišel zrovna ve chvíli, kdy přijel můj autobus. K bráně jsem pak došel, když letištní personál kontroloval posledního pasažéra, takže jsem si stihl udělat ještě fotku.

Hned po příletu na Kypr se mi vypnul telefon a už nešel zapnout (baterku jsem měl na cca 50%). Začínalo mi to skvěle a to jsem si zrovna založil Instagram, abych tam mohl dávat fotky z cest.

V Larnace jsem měl bydlet u Chrise, který pracuje v místní posilovně a slíbil, že mě vyzvedne na letišti. Po cestě na jeho byt, což byl pokoj v hotelu, který patřil jeho kamarádovi, jenž ho tam nechával bydlet, mi vysvětlil, že doma vyznává nudismus a bývá tedy nahý. Prý to mezi lidmi ničí bariéry a jsou k sobě víc upřímní. Říkal jsem si, že na tom něco je. Navíc jedna vědecká studie potvrdila, že tým lidí, kde všichni pracují nazí byl výkonnější než kdy předtím. A tak jsme tam seděli nazí a jedli večeři. Udržovat oční kontakt nebylo nikdy snazší.

Všechno se pokazilo, když jsme šli spát. Chris ležel na druhé straně pokoje v jeho posteli a já byl na své. Snažil jsem se něco udělat s telefonem, když v tom jsem periferně uviděl, jak si můj hostitel leští bambus a sleduje porno na telefonu. Prostě si tam dělal dobře, úplně nahý a odkrytý. Hned si všiml, že jsem ho zpozoroval a zeptal se: “Chceš se přidat?” Odmítl jsem se slovy, že je mi to dost nepříjemné a navíc mám přítelkyni (neměl jsem, ale přišlo mi jako dobrý nápad to říct). Chris mi na to jen odpověděl, že má taky přítelkyni, ale jestli mi to vadí, půjde si tu “prácičku” dokončit do koupelny. Ráno jsem si ani neopláchl obličej a odešel jsem hodně brzy.

Chrisův styl života mi nepřišel nijak zvrácený, celkem mě to i zaujalo. Dokázal o tom dost poutavě vyprávět a necítil jsem ani nepříjemně, když jsem byl taky nahý. Spíš naopak, bylo to dost přirozené. Kdyby to tak zůstalo, budu na to vzpomínat, jako na zajímavou zkušenost. Bohužel se to ale pokazilo díky Chrisově zálibě v mladých mužích. Co se dá dělat. Každopádně jsem to bral jako ponaučení pro příště. Už žádní naháči. I když další tři dny jsem měl spát u pěkné Polky a třech jejích kamarádek na Erasmu, tak kdo ví…

Larnaca
0 komentář
3
FacebookTwitterGoogle +Pinterest
Lukáš Fabiánek

Jsem malý dobrodruh s velkými plány. Často o nich jen mluvím, ale když je začnu už realizovat, tak to stojí za to. Většinou jezdím stopem a snažím se spíše cestovat do zemí, které jsou kulturně odlišné od té naší nebo evropských obecně. A ještě něco... Ananas na pizzu patří!

předchozí článek
Se zápalem plic po Maroku
následující článek
Grilování v kostele a gruzínská pohostinnost

Zanechte komentář Zrušit odpověď

Uložit moje údaje pro příští použití komentářů.

O mně

O mně

Lukáš Fabiánek

Jednou jsem chtěl zažít dobrodružství, tak jsem zkusil stopování. No a teď tak jezdím skoro po celém světě.

Zůstaň v kontaktu

Facebook Twitter Instagram Youtube Wechat

Moje cesty

  • Ostatní
  • Do Barcelony a zpět
  • Na Balkán
  • Cestování v Česku
  • Autostop d'Italia
  • Z Tbilisi do Prahy
  • Stopem po Íránu

Nejčtenější

  • 1

    Odvrácená strana Říma

    3. 4. 2018
  • 2

    Stopem v policejním autě

    9. 4. 2018
  • 3

    Mek(k)áč cestovatelů

    21. 3. 2018
  • 4

    Jak jsem pracoval v hostelu

    13. 6. 2018
  • 5

    Se zápalem plic po Maroku

    23. 4. 2018

Destinace

Baku Barcelona Berlín Bratislava Brno Bělehrad Chefchaouen Chiatura Esfahán Fez Florencie graz Istanbul Kutaisi Lago di Garda Larnaca Marrákeš Milán Monako Neapol Ohrid Padova Pisa Podgorica Praha Radožda Samsun Sarajevo Shkodër Skopje Svitavy Tabríz Tbilisi Teherán Tiranë Unkovice Varšava Vídeň Záhřeb Řím

Hledat na webu

Sleduj moje cesty na Instagramu!

No images found!
Try some other hashtag or username
  • Facebook
  • Twitter
  • Instagram
  • Youtube
  • Email

Zpátky nahoru

Další příběhyx

Moje stopovací poprvé

20. 2. 2018

Odvrácená strana Říma

3. 4. 2018

Se zápalem plic po Maroku

23. 4. 2018