Prvně si omylem koupíte letenku do Gruzie se čtyřdenním přestupem na Kypru, pak málem nestihnete odlet z polských Katowic, rozbije se Vám telefon a nakonec spíte přes Couchsurfing u chlápka, ze kterého se vyklube trochu úchyl. A tak si já cestuju.
Na letiště v Katowicích jsem vyrazil dokonce o den dřív, než jsem měl letět. Ve čtvrtek hned po práci jsem stopem dojel do Brna, kde jsem měl přespat u kamaráda a brzo ráno jsem plánoval vyrazit směr Polsko. Plán zněl hezky a do páteční jedné hodiny ranní se mi ho dařilo plnit. S kamarádem jsme seděli na pivě a bavili se o tom, kdo má horší fotku na dokladech. Říkal jsem mu, že můj pas nic nepřekoná. Natáhl jsem se po batohu a začal jsem šátrat po mém cestovním dokladu. Nebyl tam.
Bohužel do Turecka je pas potřeba a jiná trasa zpět do Česka po zemi nepřipadala v úvahu, protože do Ruska bych potřeboval ještě navíc i vízum. Musel jsem tedy zpátky do Prahy. Naštěstí jsem ve dvě ráno našel přímý spoj. Měl jsem relativně dost času, letadlo odlétalo až v 15:05.
Po cestě jsem ještě zavolal kamarádce, co bydlí kousek od Říma, že kdybych nestihl let, tak se stavím za pár dní na oběd. Dokonce jsem se na ten plán B těšil. Její máma je neskutečná kuchařka a mají doma takové ty křesla, co měl Chandler a Joey v Přátelích. Každopádně plán A byl pořád Gruzie.
Do Prahy jsem kvůli zpoždění dorazil v pět ráno a hned jsem vyrazil na byt pro pas. Byl přesně tam, kde jsem ho položil, abych na něj nezapomněl. Dal jsem si v klidu snídani a jel zpátky na Florenc.
Do Brna jsem se kvůli další zácpě dostal až v 10:30. Dojel jsem na Rohlenku, kde jsem si stoupl k výjezdu a začal stopovat. Projelo první auto a řidič na mě udělal gesto, kterým naznačil, že jede akorát do města. Druhé zastavilo. Byla v něm starší Polka a jela do Katowic. Náhoda?
Jela dost pomalu, ale zavezla mě do obchoďáku, odkud jezdí autobusy na letiště. Do odletu zbývala jedna hodina a cesta na letiště trvá 40 minut. Měl jsem štěstí, že jsem na nástupiště přišel zrovna ve chvíli, kdy přijel můj autobus. K bráně jsem pak došel, když letištní personál kontroloval posledního pasažéra, takže jsem si stihl udělat ještě fotku.
Hned po příletu na Kypr se mi vypnul telefon a už nešel zapnout (baterku jsem měl na cca 50%). Začínalo mi to skvěle a to jsem si zrovna založil Instagram, abych tam mohl dávat fotky z cest.
V Larnace jsem měl bydlet u Chrise, který pracuje v místní posilovně a slíbil, že mě vyzvedne na letišti. Po cestě na jeho byt, což byl pokoj v hotelu, který patřil jeho kamarádovi, jenž ho tam nechával bydlet, mi vysvětlil, že doma vyznává nudismus a bývá tedy nahý. Prý to mezi lidmi ničí bariéry a jsou k sobě víc upřímní. Říkal jsem si, že na tom něco je. Navíc jedna vědecká studie potvrdila, že tým lidí, kde všichni pracují nazí byl výkonnější než kdy předtím. A tak jsme tam seděli nazí a jedli večeři. Udržovat oční kontakt nebylo nikdy snazší.
Všechno se pokazilo, když jsme šli spát. Chris ležel na druhé straně pokoje v jeho posteli a já byl na své. Snažil jsem se něco udělat s telefonem, když v tom jsem periferně uviděl, jak si můj hostitel leští bambus a sleduje porno na telefonu. Prostě si tam dělal dobře, úplně nahý a odkrytý. Hned si všiml, že jsem ho zpozoroval a zeptal se: “Chceš se přidat?” Odmítl jsem se slovy, že je mi to dost nepříjemné a navíc mám přítelkyni (neměl jsem, ale přišlo mi jako dobrý nápad to říct). Chris mi na to jen odpověděl, že má taky přítelkyni, ale jestli mi to vadí, půjde si tu “prácičku” dokončit do koupelny. Ráno jsem si ani neopláchl obličej a odešel jsem hodně brzy.
Chrisův styl života mi nepřišel nijak zvrácený, celkem mě to i zaujalo. Dokázal o tom dost poutavě vyprávět a necítil jsem ani nepříjemně, když jsem byl taky nahý. Spíš naopak, bylo to dost přirozené. Kdyby to tak zůstalo, budu na to vzpomínat, jako na zajímavou zkušenost. Bohužel se to ale pokazilo díky Chrisově zálibě v mladých mužích. Co se dá dělat. Každopádně jsem to bral jako ponaučení pro příště. Už žádní naháči. I když další tři dny jsem měl spát u pěkné Polky a třech jejích kamarádek na Erasmu, tak kdo ví…
