Když jsem před rokem jel do Itálie, chtěl jsem vyzkoušet spaní venku v hamace. Premiéra mi moc nevyšla. Sice jsem našel nádherné místo u jezera Lago di Garda, jenže krásný výhled není vše a pod Alpami je celkem zima.
K jezeru jsem dorazil vlakem, protože když jsem odjížděl z Verony, tak pršelo. Neměl jsem moc času nazbyt, tak jsem se hned vydal hledat místo, kde přespím. Po tom, co jsem ušel asi 10 km od nádraží a říkal si, že už si asi ustelu u krajnice, jsem objevil doslova ráj na zemi. Opuštěné, těžko přístupné místo na břehu jezera a s nádherným výhledem na italské vesničky, nad kterými se tyčily Alpy.
Dokud bylo světlo, tak jsem se vesele koupal, četl, psal deník a snažil se užít každičký okamžik na tom skvělém místě.
K večeru ale začal foukat silný vítr a velmi se ochladilo. Rozhodl jsem se, že si rozdělám oheň. Měl jsem však jen krabičku zápalek (plnou, není to film). Nasbíral jsem trochu listí, zápalky kryl před větrem, ale nepodařilo se mi oheň nikdy udržet. Rozhodl jsem se tedy pro méně přírodní metodu. Vytáhl jsem deodorant. Efekt byl okamžitý. Spousta ohně, ale vždy jen na chvíli. Po 10 minutách jsem to vzdal. Deodorant totiž došel. Neměl jsem tedy oheň ani nic, čím bych se další den navoněl.
Šel jsem tedy spát. Sice bylo teprve jedenáct, ale už nebylo světlo na čtení a musel jsem šetřit baterku telefonu na další den. Spánek byl v tomto případě největší zábava.
Po půlnoci se ochladilo ještě více a jediné, čím jsem se mohl přikrýt, byla deka a mokrý ručník. Deku jsem dal pod sebe, abych se nenachladil a ručníkem jsem se přikryl, protože to furt bylo lepší než nic. Byla mi zima, nemohl jsem spát kvůli vlnám, které narážely do kamenů, a pak se ještě začali přibližovat nějací lidé. Ve dvě ráno. Dvě světla baterky se pomalu pohupovala směrem ke mně. Po chvíli mi došlo, že jsou to světlušky. Jenže o hodinu později jsem slyšel už i hlasy a kroky procházející o pár metrů vedle. Byla tma a neviděli mě. Chvíli stáli opodál a bavili se, načež po pár minutách odešli. Celkem by mě zajímalo, co tam dělali. Místo, kde jsem spal bylo pod menším útesem, cesta těžko schůdná i ve dne a vše asi 10 km za městem.
Nakonec jsem na chvíli usnul. Ráno jsem se ale cítil, jak po největší párty a spaní ve vaně. K tomu všemu zmrzlý jako rampouch. Ale co, chybami se člověk učí. Do hamaky už jen ve spacáku nebo na krytém místě s horším výhledem.
