Praha je město, kde všichni pořád spěchají, a tak jsou uzavřené eskalátory, výstupy z metra, či celé ulice velmi nežádoucí. Ve výsledku se ale vždycky dá dokrndovat na místo, kam potřebujeme. To se ale rozhodně nedá říct, o každé zemi. Možná překvapivě je jednou z takových i Itálie.
Není to úplně tím, že by tam jezdili maršrutky, což často bývají dodávky, do kterých někdo vyřezal díry na okna a namontoval sedačky z autobusu tak natěsno, že se tam sotva vleze člověk malého vzrůstu. Není to ani tím, že by tam byl nedostatek spojů. Ne je to jejich záliba ve stávkování.
S nadsázkou bych mohl říct, že Italové milují stávky víc než parmazán. I když asi vlastně ne. Někteří by si ho totiž rádi nasypali i do kafe. Dopravních stávek jsem zažil hned několik za ten měsíc, co jsem tam byl. Občas mě na to upozornili dopředu a občas jsem musel improvizovat. Třeba jako v Neapoli.
Kromě neustálého jedení pizzy v restauraci s michelinskou hvězdou, kde se natáčel film Jíst, meditovat, milovat a obří pizza stála jen 3,5 Eura, jsem podnikl i jednu ryze turistickou výpravu. Do nedalekého města Pompeje jsme se vydali vlakem. Poslední dvě zastávky se ale opravovaly, takže jsme se na místo museli přemístit náhradní dopravou. A zde vznikl problém.
Při cestě zpátky si totiž řidiči vyhlásili stávku. Neohlášenou. Nikdo nic nevěděl. Ani na blízkém autobusovém nádraží. Prý se to ale děje často a místní s tím už počítají. Po třech hodinách čekání se mi podařilo přemluvit kamarádku z hostelu, že se vrátíme zpátky stopem. Zastavili nám hned. Ono s pěknou ženou se vždy stopuje dobře.
V porovnání s tímhle je deseti minutové obcházení na Andělu, uzavřený východ na Palmovce nebo zavřená ulice na Žižkově celkem malichernost, která vás zdrží akorát na pár minut. Jasně, opravy by mohly trvat rychleji a závádění trendu padacích mostů v Praze se mi moc nezdá, ale je třeba vzít v potaz, že v jiných zemích se může stát, že nepojede vůbec. A nejsou to jen chudší země. Z toho co jsem zažil třeba v Maroku nebo v menších vesnicích v Turecku, jsem rád za tu dopravu, jakou máme.
